Jedná se o proslulý judský balzám, který se stal nejdražším zemědělským produktem vůbec.

Vespasiánův a Titův triumf odhalil Římanům výsledek plenění v Judsku a zahrnoval poklady a bohoslužebné předměty, které byly po staletí uchovávány v jeruzalémském chrámu.

Mezi zlatem a stříbrem vystaveným v triumfálním průvodu mohli diváci spatřit keř, neobvyklou rostlinu, pro mnohé jistě neznámou.

Tento vzácný keř [ Commiphora gileadensis (L.) C.Chr.] produkoval balzám guilead - nejdražší zemědělský produkt vůbec.

Bible se o balzámu zmiňuje pouze ve třech verších: když bratři prodali Josefa kupcům, kteří pocházeli z Guileádu (Genesis, 37.25); v Jeremiášovi (8.22), když se prorok ptá: "Není v Guileádu balzám?" a také v Jeremiášovi (46.11): "Jděte do Guileádu, hledejte balzám".

Společné pojítko mezi Ježíšem Kristem a balzámem guileád vychází z přesvědčení, že víra v Krista je balzámem, který poskytuje tělesnou i duchovní útěchu.

Závod na výrobu balzámu Guilead

Balzám patří do botanického rodu myrha [ Commiphora myrrha (T.Nees) Engl.] a stejně jako on nepochází z Judska, ale z Arabského poloostrova, zejména z Jemenu a Ománu.

Vyskytuje se také v jižním Egyptě, Súdánu a Etiopii, i když do těchto míst mohl být zavlečen.

Hebrejský název rostliny ( afarsemon ) souvisí s řeckým opobalsamum Jeden z vědeckých názvů této rostliny byl Commiphora opobalsamum (L.) Engl.

Podle historika Flavia Josefa (asi 37-100 n. l.) byl balzám darem královny ze Sáby, když navštívila krále Šalamouna a nabídla mu zázraky, které dosud v izraelském království neviděl.

Bible se o této návštěvě zmiňuje v První knize Královské (10,1-2): "Královna ze Sáby, když uslyšela o slávě, kterou Šalomoun získal pro Balsam-de-guileád (topoly), aby provolal slávu Hospodinu, přišla ho vyzkoušet pomocí hádanek.

Do Jeruzaléma přijel s velmi významnou družinou, s velbloudy naloženými kořením, obrovským množstvím zlata a drahých kamenů.

Balzámové keře se pěstovaly ve dvou oblastech v blízkosti Mrtvého moře (Jericho a Ein-Gedi), kde byly po více než 1000 let selektovány, aby se lépe přizpůsobily půdním a klimatickým podmínkám regionu a také aby se zvýšilo množství a kvalita aromatických sekretů, které podle klasických pramenů, např. Plinia (Přírodopis, kniha 12.54), bylyse používá k výrobě nádherného parfému (s vůní borovice a citronu) a balzámu s jedinečnými léčivými účinky.

Plinius uvádí, že cena balzámu byla dvakrát vyšší než cena stříbra, a později, v raném středověku, měl balzám dvojnásobnou cenu než zlato.

Sklizeň balzámu

Balzám se získával malými zářezy do stonku kouskem skla, kamene nebo kosti.

Pokud byl použit železný nástroj, stonek v místě řezu uschne, pravděpodobně kvůli větší hloubce řezu nebo proto, že železo je pro rostlinu toxické.

K léčebným účelům se používal nejen sekret, ale i sušený zdřevnatělý stonek (xylobalsam), který byl však považován za méně kvalitní materiál.

Použití balzámu

Guileadový balzám byl jednou ze složek kadidla, které se dvakrát denně pálilo v jeruzalémském chrámu.

Historik Flavius Josephus zmiňuje (Židovské války 18.5), že Kleopatra VII (69-30 př. n. l.), poslední z řecké dynastie Ptolemaiovců, která vládla Egyptu v letech 323-30 př. n. l., měla zisky z obchodu s balzámem, a to na základě vnucení římského generála Marka Antonia (83-30 př. n. l.) králi Herodovi Velikému (asi 73-4 př. n. l.).

Po porážce Kleopatry a Marka Antonia v bitvě u Akcia (31 př. n. l.) se zisky z obchodu vrátily do pokladny hebrejských panovníků a byly jedním z finančních zdrojů, které umožnily ambiciózní stavební program Heroda Velikého, konkrétně obnovu Druhého chrámu a výstavbu paláce v pevnosti Massada, který se později stal součástí města.symbol židovského odporu proti římskému útlaku.

Zánik produkce balzámu

Není známo, jak dlouho se balzámové plantáže pěstovaly, ale je možné, že byly opuštěny po arabském dobytí (638 n. l.), kdy se uzavřely tradiční evropské trhy, zejména v Římě a Konstantinopoli, a také proto, že noví vládci chtěli, aby zemědělci pěstovali jiné rostliny, například cukrovou třtinu.

Výluh z balzámovníku se nadále prodával z jiných míst (Egypt, Arábie), pod jinými názvy (myrha z Mekky) a za mnohem nižší cenu, snad proto, že se ztratily vytříbené techniky sběru a zpracování, které používali zemědělci v Jerichu a Ein-Gedi.

Je možné, že keře pěstované ve Svaté zemi byly odrůdy, které se ve volné přírodě nevyskytovaly, a chemické složení sekretu se mohlo lišit od složení v přirozeném prostředí (chemotypy).

V roce 1760 vyšla v Londýně stať o pěstování balzámu v Arábii ( Esej o ctnostech balzámu gileádského ), která obsahovala rytinu, na níž je janičář, který střeží balzámový keř, pravděpodobně pro posílení symbolické a materiální hodnoty těchto rostlin, neboť janičáři byli nejobávanějším elitním oddílem Osmanské říše.

O tři roky později se botanik Pehr Forsskal (1732-1763) ve službách dánského a norského krále a pod vedením botanika Carla Lineua (1707-1778) vydal na jih Arabského poloostrova hledat biblický balzámovník.

Podle informací klasických řecko-římských autorů by ji našel v Oude v Jemenu, v oblasti, o níž se věřilo, že odpovídá legendárnímu království Sába.

Výsledky této expedice byly publikovány posmrtně, protože Forsskal během ní zemřel na malárii.

Název balzámová jedle se vžil i pro jiné rostliny, například pro listové pupeny topolu balzámového [ Populus × jackii Sarg. (= Populus gileadensis Rouleau)], který je křížencem druhu Populus deltoides W.Bartram ex Marshall a Populus balsamifera L., z níž se získává léčivý sekret, ačkoli tato rostlina není nijak příbuzná s biblickým balzámem.

Nová produkce balzámu v Izraeli

Reintrodukce druhu Commiphora gileadensis (L.) C.Chr. v Izraeli pro produkci balzámu byla několikrát neúspěšně zkoušena, až v roce 2008 byla založena plantáž v Jerichu, v blízkosti oblasti, kde se pěstuje již více než 1000 let.

Tato plantáž je dostatečně velká na to, aby produkovala komerční balzám; kromě balzámu se zde pěstují i další biblické rostliny, například kadidlovníky ( Boswellia sacra Flueck.) a myrha.

V oblasti léčebných aplikací prokázal guileadový balzám v laboratorních testech (in vitro a in vivo) pozoruhodnou protizánětlivou a protirakovinnou schopnost a do budoucna se očekává jeho využití v konvenční medicíně.

Líbil se vám tento článek?

Přečtěte si náš časopis, přihlaste se k odběru kanálu Jardins Youtube a sledujte nás na Facebooku, Instagramu a Pinterestu.