Meloun je jednoletý bylinný druh. Má vzpřímený kořenový systém, jehož kůlový kořen může dosahovat až do hloubky 1 m, i když většina kořenů se nachází ve svrchních 30-40 cm půdy.

Nadzemní část rostlin je polymorfní. Stonky jsou bylinné a díky přítomnosti úponků mohou mít poléhavý nebo popínavý růst. Úponky melounu jsou zasunuty přímo do uzlin stonku a nejsou rozvětvené. U melounu mají stonky téměř kruhový průřez, na rozdíl od stonků okurky a melounu, které jsou hranaté. Jejich listy jsou celokrajné, podvinuté,se 3 až 7 laloky, ochlupené.

Patří do rodu Cucumis jedna z největších čeledí, která zahrnuje 34 druhů, včetně okurky. (C. Sativus ).

Původ a historie kultury

Melouny pocházejí ze střední Afriky, sekundární centra rozmanitosti se nacházejí v jiných oblastech. Významnými centry rozmanitosti tohoto druhu jsou Turecko, Saúdská Arábie, Írán, Afghánistán, jižní Rusko, Indie, Čína a dokonce i Pyrenejský poloostrov.

Z centra svého původu se meloun rozšířil po celém Blízkém východě a střední Asii. Nejstarší zmínky o domestikaci melounu pocházejí z Egypta a datují se mezi lety 2000 a 2700 př. n. l. V roce 2000 př. n. l. se meloun pěstoval v Mezopotámii a v roce 1000 př. n. l. v Íránu a Indii. První domestikované a pěstované melouny byly kyselé, nearomatické druhy ovoce, podobnéjako např. Conomon .

Meloun do Evropy přivezli Římané, kteří však toto ovoce nijak zvlášť neocenili. Ve středověkém jídelníčku v celé Evropě by chyběl, s výjimkou Pyrenejského poloostrova, kam jej přivezli a udržovali Arabové. V 15. století se po Evropě rozšířil druh melounu přivezený z Arménie do papežského státu Cantaluppe nedaleko Říma. plodinu přivezli do Evropydo Ameriky poprvé přivezl Kolumbus (15. století) a do Kalifornie ji přivezli Španělé již koncem 17. století.

Produkce a spotřeba melounů, které byly v Evropě v 50. letech 20. století považovány za luxusní produkt, se od 60. let 20. století značně rozvinula díky zdokonaleným pěstitelským technikám a novým kultivarům.

Použití a vlastnosti

V západních zemích jsou melouny ceněny pro svou sladkost a vůni a konzumují se především čerstvé. Složení plodů velmi závisí na dané odrůdě. Je bohaté na cukry, vitaminy, vodu a minerální soli a má nízký obsah tuku a bílkovin.

V jiných oblastech se vybírají kultivary, jejichž nezralé plody se konzumují syrové v salátech (Maghreb, Turecko, Indie) nebo se konzervují ve slaném nálevu či kyselém nálevu (Východ).

Statistické údaje o produkci

Světová produkce melounů se nachází mezi 50º s. š. a 30º j. š. Asijské země se na celkové produkci podílejí přibližně 70 %. Evropa produkuje 12 % celkové světové produkce, přičemž hlavními producenty jsou Španělsko, Itálie, Rumunsko, Francie a Řecko. V Evropské unii se produkce nachází téměř výhradně ve středomořských zemích, přičemž severní země dovážejí melouny z Evropy.Země Maghrebu - Maroko, Tunisko a Alžírsko - jsou významnými producenty.

V Portugalsku zaujímá tato plodina plochu více než 3 700 ha. Pěstování pod širým nebem probíhá zejména v oblastech Ribatejo a Alentejo, zatímco pěstování ve sklenících se soustřeďuje v Algarve a na západě země. Portugalsko má v tomto produktu velký deficit a dováží velké množství, zejména ze Španělska.